Gynekologické záněty

Gynekologický zánět je velice často důvodem, proč žena navštíví svého lékaře. V současné době pozorujeme výrazný vzestup onemocnění, to s sebou přináší četné medicínské a sociální problémy. Může být příčinou narušení partnerských vztahů mnohdy nejen v sexuální oblasti. Obtížím  často není věnováno dostatek pozornosti, dochází k zvyšování psychického stresu a dyskomfortu. Jako průvodní jev zánětu se často objevuje páchnoucí výtok, který může ženu společensky kompromitovat. Je třeba si uvědomit, že včasné odhalení zánětu vede k rychlému stanovení diagnózy a tím i k  zvládnutí vlastního onemocnění, kromě toho je možno zabránit i jeho šíření. Zanedbání onemocnění může mít trvalé následky, které se projevují:

  • Bolestmi při styku (dyspareunia)
  • Bolestivou menstruací (dysmenorrhoea)
  • Vznikem srůstů v dutině břišní (adhesiones)
  • Bolestmi v podbřišku a kříži (pelvalgia a sacralgia)
  • Poruchami schopnosti otěhotnět

Příčiny gynekologických zánětů

Záněty jsou onemocnění infekčního charakteru, v podstatě se jedná o obranu organismu. Často je vyvolávají mikroby a kvasinky. Méně častými původci jsou viry nebo parazité. Průběh onemocnění může být akutní, ten začíná náhle, má výrazné klinické projevy. Pod pojmem chronický zánět můžeme zařadit onemocnění, které trvá dlouhou dobu, jeho příznaky nejsou výrazné a často mohou být diagnostikovány náhodně v souvislosti s jiným problémem.

Záněty mohou postihnout:

  1. Vulvu (zevní pohlavní orgány)
  2. Bartholiniho žlázu
  3. Pochvu
  1. Děložní hrdlo
  2. Děložní sliznici a dělohu
  3. Vejcovody a vaječníky

Ad 1) Jedná se o oblast zevních pohlavních orgánů, průvodním znakem bývá úporné svědění, pálení při a po močení, nepříjemné pocity při pohlavním styku.

Mykotická infekce se projevuje bělavými povlaky, virové infekce jsou často provázeny výskytem bradavčitých výrůstků. Správnou diagnózu pomůže stanovit laboratorní vyšetření, to je důležité i pro zahájení léčby. Ta může být lokální (obklady, zásypy, masti) nebo celková (aplikace protizánětlivých léků a antimykotik). Při rozsáhlejším onemocnění jsou na místě i antibiotika.

Ad 2) Onemocnění vzniká vniknutím mikroorganismů z pochvy do vývodu žlázy. Ten je po zduření výstelky neprůchodný a zadržený sekret se infikuje. Pokud se léčba nezahájí v této fázi, může se zánět rozšířit i do okolí Bartholiniho žlázy a vytvoří se absces. Onemocnění se často opakuje, objevuje se u žen, které trpí opakujícími se výtoky. Nejčastějším původcem je Escherichia coli, Chlamydia trachomatis. Neisseria gonorrhoeae.  Onemocnění je charakterizováno otokem a bolestí v oblasti poševního vchodu, může stoupnout teplota. Pro správné stanovení diagnózy stačí aspekce (pohled) a palpace (pohmat). Léčba závisí na rozsahu zánětlivých změn, v počátečním stádiu postačí antibiotika a analgetika, při rozvoji  je nutné chirurgické ošetření.

Ad 3) Zánět pochvy je jedno z nejčastějších onemocnění sexuálně aktivních žen. Příčinou je porušení ekologické rovnováhy poševního prostředí v důsledku přemnožení patogenních mikroorganismů.  Původcem mohou být baktérie, jako jsou streptokoky, stafylokoky, enterokoky, Escherichia coli. Parazitární infekci způsobuje prvok Trichomonas  vaginalis (trichomonádová kolpitida je sexuálně přenosné onemocnění, proto je nutné léčit partnery současně). Kvasinkové infekce patří k aktuálně nejrozšířenějším podmíněným patogenům. Společným příznakem onemocnění je výtok.

Diagnostiku pro lékaře provádí specializovaná laboratoř. Stanovuje nejen původce obtíží ale i vhodnost nasazení konkrétního typu léčiva.

Ad 4) Kanál děložního hrdla pokrývá cylindrický epitel, který má nižší obranyschopnost než epitel na povrchu hrdla. Proto v něm mohou některé patogeny, které v pochvě nezpůsobují žádné obtíže vyvolat závažné záněty. Je nebezpečí, že infekce se může rozšířit i do svaloviny děložní a případně do okolního vaziva, adnex nebo malé pánve. Nejčastějším původcem je Chlamydia trachomatis, smíšená bakteriální flóra, mykoplazmata a gonokok.

Onemocnění se projevuje hojným výtokem, bolestivostí za sponou, při akutní formě se může objevit i zvýšená teplota. Vždy je nutné ověření diagnózy kolposkopií, pro vyloučení maligního onemocnění je důležité cytologické vyšetření.

Místní léčba nebývá příliš úspěšná, efekt přináší pouze dostatečně agresivní a dlouhé nasazení antibiotik podávaných vždy celkově. Důležité je dodržování správných zásad osobní a sexuální hygieny.

Ad 5) Zánět děložní sliznice je nejčastěji způsoben přenesením bakterií z děložního hrdla. Ten může zapříčinit instrumentální nebo digitální manipulace v dutině děložní. Dalším původcem může být smíšená aerobně-anaerobní flóra, Neisseria gonorrhoeae, Chlamydia trachomatis. Zdrojem infekce mohou být i zbytky plodového vejce po potratu nebo porodu.

Pacientky pociťují bolest v podbřišku, zvýšenou únavnost, špinění nebo krvácení z rodidel, výtok. Chronická forma zánětu se projevuje silnou nebo nepravidelnou menstruací, tlakem nebo bolestí v podbřišku, která se propaguje do zad.

Terapie spočívá v nasazení antibiotik ve vysoké dávce, léčbu doplňují léky proti bolesti, klidový režim a teplo

Ad 6) Zánět vaječníků a vejcovodů je zařazen do skupiny hlubokých pánevních zánětů a podle rozsahu se dělí do čtyř skupin

  • Prostý zánět vaječníku nebo vejcovodu
  • Tuboovariální zánět postihující vaječník i vejcovod současně, obvykle provázen vznikem abscesu
  • Tuboovariální zánět zasahující do oblasti pánve
  • Zánět peritonea (pobřišnice) s hnisavým výpotkem v dutině břišní

Příčinou vzniku zánětu jsou v cca 80% sexuálně přenosné infekce. Rizikovým faktorem je časté střídání sexuálních partnerů a nevhodné sexuální praktiky.

Onemocnění se projevuje bolestmi v podbřišku, někdy zimnicí, nevolností. Laboratorní vyšetření prokáže u akutního zánětu zvýšené hodnoty CRP, kultivace pak původce onemocnění. Nejčastěji se jedná o:  Chlamydia trachomatis, Escherichia coli, Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum a Neisseria gonorrhoeae (kapavka).

Diagnózu potvrdí kromě laboratoře palpační vyšetření. Obtíže je nutno vyhodnocovat pečlivě, protože v některých případech by se onemocnění mohlo zaměnit s akutní apendicitidou nebo mimoděložní graviditou.

Léčba spočívá v podávání antibiotik doplněných analgetiky, kortikoidy a infuzemi. Důležitý je vždy klid na lůžku. V případě akutních příznaků a rozsáhlého zánětu je na místě operativní řešení.